Manisha Lobo je příkladem, jak odhodlání a podpora mohou překonat nepřízeň osudu. Díky programu Adopce na dálku®, finanční pomoci z Česka a vlastní vytrvalosti se jí podařilo dosáhnout svého dětského snu – stát se lékařkou.
Cesta za snem
Manisha vyrůstala na indickém venkově, kde rodiny často čelí extrémní chudobě. Přes omezené zdroje ji rodiče podporovali v touze stát se lékařkou. Překážky se ale objevily hned na začátku – neúspěšné přijímací zkoušky na vysokou školu v Indii. Díky stipendiu indické Lékařské rady se však mohla vydat studovat na Ukrajinu.
„Byla to výzva. Nejen jazyk a kultura, ale i počasí – na Ukrajinu jsem přijela v roce 2016 a na zimu jsem nebyla zvyklá,“ vzpomíná Manisha. Studium v cizí zemi přineslo i nové dovednosti: „Naučila jsem se disciplíně a přizpůsobila se přísným pravidlům.“
Studium v těžkých časech
Manisha studium zvládala, i když jí situaci komplikovaly pandemie covidu a později válka na Ukrajině. „Na konci studia to bylo kvůli válce velmi obtížné. Museli jsme školu rychle opustit a dostudovat online,“ říká.
Po návratu do Indie ji čekal další těžký test a povinná roční stáž. Současně se však musela starat o své rodiče, což představovalo další výzvu. „Skloubit obojí nebylo jednoduché, ale zvládla jsem to.“
Každodenní realita lékařky
Dnes Manisha pracuje v krajské nemocnici ve městě Shimoga. Její pracovní den je velmi náročný:
- Ambulance: Denně přijímá a kontroluje okolo 150 pacientů. Lékařské zprávy konzultuje se zkušenějšími kolegy.
- Pohotovost: Řeší nejtěžší případy, jako jsou otravy, uštknutí hadem, dušnost nebo akutní stavy způsobené tropickým ovocem. „Často jsem sama na několik pacientů najednou a musím si poradit,“ popisuje.
Podle statistik Světové zdravotnické organizace jsou otravy a uštknutí hadem v Indii časté – ročně umírá až 140 000 lidí a mnoho dalších trpí doživotními následky. Manisha dodává, že práce v pohotovosti je psychicky i fyzicky vyčerpávající, protože nezbývá čas ani na základní potřeby.
Smysl a motivace
Přes všechny těžkosti v práci Manisha nachází hluboké uspokojení. „Největší odměnou je pro mě poděkování od pacientů. Každý den mám pocit, že dělám něco velkého.“ Nejvíce ji zasáhnou chvíle, kdy musí příbuzným oznamovat smrt blízkého. „Smířit se s tím, že jsme někoho nezachránili, je nejtěžší,“ přiznává.
Inspirace pro budoucnost
Příběh Manishi Lobo je ukázkou, jak podpora, odhodlání a tvrdá práce mohou překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Její cesta z chudého indického venkova až na pohotovost krajské nemocnice je inspirací pro každého, kdo má sny a odvahu za nimi jít.
Zdroj: google
