Rozhodnutí umístit blízkého člověka do domova seniorů je jedno z nejtěžších, jaké můžete udělat. Může se zdát jako selhání, jako vzdání se, ale já jsem zjistila, že to může být projev lásky, zodpovědnosti a péče – projev toho, že chcete to nejlepší nejen pro svého blízkého, ale i pro sebe a svou rodinu.
Začalo to nenápadně
Ještě před rokem byla moje maminka soběstačná a aktivní žena. Ve svých 79 letech stále sama vařila, chodila na procházky a věnovala se čtení. Pak ale přišel pád, který všechno změnil. Lékaři nejdříve mluvili o lehkém otřesu mozku, ale brzy se objevily první příznaky demence.
Maminka zapomínala vypínat sporák, nechávala téct vodu, nepoznávala vlastní vnoučata. Přestala být bezpečná sama pro sebe. Jako milující dcera jsem ji vzala k sobě domů – byla to přirozená volba. Chtěla jsem jí vrátit péči, kterou mi celý život dávala.
Péče doma byla nad moje síly
Zpočátku jsem věřila, že to zvládnu. Byla jsem odhodlaná starat se o ni a zároveň pokračovat ve své práci a věnovat se rodině. Ale realita byla jiná. Každý den jsem odcházela do práce s obavami, co se doma stane. Každý večer jsem se vracela vyčerpaná, jen abych čelila další náročné noci.
Naše rodinná dynamika se začala měnit. Mé vlastní děti strádaly nedostatkem pozornosti, můj manžel byl frustrovaný a já sama jsem se cítila na pokraji zhroucení. „Nemůžeš zachránit všechny, někdy musíš zachránit hlavně sebe,“ řekla mi kamarádka. A měla pravdu.
Rozhodnutí, které mě tížilo, ale osvobodilo
Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla hledat pro maminku domov seniorů. Vybrali jsme zařízení, které bylo moderní, s dobrým personálem a kladlo důraz na důstojnost a aktivní život obyvatel. Nebylo to snadné rozhodnutí. Cítila jsem se provinile. Připadala jsem si, jako bych ji zradila.
Ale velmi brzy se ukázalo, že to bylo správné řešení. Maminka má nyní pravidelnou péči, stravu, léky a aktivity. V domově objevila nové záliby, jako je zahradní terapie, a zapojuje se do společných aktivit. A co je nejdůležitější – je v bezpečí.
Není to selhání, je to zodpovědnost
Pocit viny mě pronásledoval ještě dlouho. Ve společnosti existuje předsudek, že dát rodiče do domova seniorů znamená selhat. Ale není to pravda. „Láska k rodičům není měřena tím, zda se o ně staráme za každou cenu sami. Láska znamená zajistit jim tu nejlepší možnou péči.“
Dnes za maminkou chodím třikrát týdně. Někdy mě pozná, někdy ne. Ale vidím, že je spokojená. Usmívá se, má kolem sebe profesionály, kteří vědí, jak se o ni starat. A já? Mohu být opět tou dcerou, která za ní přichází odpočatá a milující, ne vyčerpaná a naštvaná.
Pomoc není slabost
Pokud se nacházíte v podobné situaci, vězte, že požádat o pomoc není slabost. Umístění blízkého do domova seniorů není selhání – je to projev zodpovědnosti a péče. Život v bezpečí, obklopen odborníky, kteří se věnují jejich potřebám, je často pro starší osoby to nejlepší řešení.
Moje rozhodnutí bylo těžké, ale jsem na něj pyšná. Udělala jsem to nejen pro svou maminku, ale i pro sebe, svou rodinu a náš společný život.
Zdroj: google
