Dětství je čas plný veselí, her a nezapomenutelných chvil, a moje vzpomínky na dny strávené s babičkou Boženkou patří mezi ty nejkrásnější. Její náruč byla vždy otevřená, a přestože byla domácí švadlenou s plným rozvrhem, vždy si našla čas na své vnučky.
Domácí nemocnice a babiččiny rituály
Jako dítě jsem často „trávila“ čas doma díky dětským nemocem. Nebyla jsem ale sama – sestra mi dělala společnost, a my si spolu užívaly babiččinu péči. Ráno nás vítala připravenou snídaní, kterou do nás vpravila s humorem a troškou autority. Její oblíbená výhrůžka o „žížaličce v zobáku kosa“ nás vždycky rozesmála – i když to znamenalo, že nakonec sníme, co je na stole.
Po snídani následovaly nákupy. Babička přesně věděla, kdy a kam jít pro nejlepší mléko nebo maso. Někdy nás nechávala doma, aby měla ve frontách klid, ale o to raději jsme ji pak vítaly s taškami plnými překvapení. Mléko svařila, aby vydrželo, a někdy z něj dokonce udělala domácí tvaroh.
Kouzlo babiččiny dílny
Babička byla šikovná švadlena. Její kuchyň byla nejen místem, kde se vařilo, ale také jejím tvůrčím ateliérem. Na široké posteli v kuchyni měla dřevěnou tabuli, na které rozkládala látky a tvořila střihy. Při šití si tiše pískala a my se ségrou se mezitím schovávaly v peřinách. Byla to naše skrýš, kde jsme si vymýšlely lumpárny a plánovaly, jak babičku překvapit.
Když se babička věnovala šití, obdivovaly jsme její dovednosti. Šila nádherné šaty – od zdobených modelů s korálky až po svatební róby, které nám braly dech. Toužily jsme si je zkusit, ale to babička nikdy nedovolila. Její zákaznice by to jistě neocenily, a tak jsme to musely respektovat.
Láska, disciplína a vzpomínky na celý život
Babička byla nejen laskavá, ale uměla i nastolit pořádek. Když jsme byly neposedné, stačila hrozba vařečky a hned jsme si daly pozor. Její přísnost ale vždy vyvažovala obrovská láska, která byla v jejích slovech, činech a péči o nás.
Dodnes vzpomínám na vůni její kuchyně, na zvuk pískání při šití a na ten zvláštní pocit bezpečí a pohody, který nás ségrou obklopoval, když jsme se v babiččině náruči smály a hrály. Babiččina náruč pro mě byla a navždy zůstane symbolem domova, lásky a radosti z dětství.
Zdroj: google
